Činčila vlnatá

Rozšíření:

Vysokohorské oblasti And v Chile a Bolívii.

Charakteristika:

Je to roztomilé zvířátko s velkýma ušima, velkým ocasem a s výraznýma očima. Svým vzhledem připomíná veverku. Má také zhruba stejnou inteligenci. Živí se výhradně rostlinnou potravou. Jejich chov se nejdříve rozšířil zejména kvůli kožešině, ale postupně si získávaly stále větší oblibu jako domácí mazlíčci. Pro chov se nejčastěji používá druh činčila vlnatá (Chinchilla lanigera), mé velkou škálu barevných mutací. Ve volné přírodě bylo toto zvíře téměř vyhubeno. Jsou to společenská zvířata, ve svojí domovině žijí ve skalních puklinách nebo si hrabou menčí nory zejména u velkých stromových kmenů. Jejich komunity čítají 15-100 jedinců. Stávají se kořistí některých savců, hadů a dravcých ptáků. Jejich aktivita je především v noci. Jsou to poměrně plachá, ale zvídavá zvířata. Dají se ochočit a naučit na ruku, nejlépe pomocí pamlsků. Rozhodně se s nimi ale moc nepomazlíte. Ve volné přírodě se živí různými semeny, bylinami, různými výhonky a mechem. Ročně obvykle mívají dva vrhy ve kterých je 1-2 mláďata.

Chov:

Nejlépší je chovat jeden pár činčil. Pro chov se podle většiny chovatelů nejlépe hodí klec, ale já osobně používám dobře odvětrávané terárium z OSB materiálu. Rozměry terária by pro pár měli být alespoň d100 X h50 X 100v. Činčily velmi ráda skákají a jsou velmi rychlé, proto je vhodné terárium vybavit různými větvemi, deskami a jiným materiálem, z kterého vybudujete prolézačky. Důležitý je i úkryt, nějaký domeček kam se mohou schovat, bez něm mohou být činčily ve stresu a velmi pak strádají. Dále nesmí chybět napáječka, miska na žrádlo, místo na seno a nádoba na koupací písek. Jelikož se činčily nemijí a rozhodně by ste je neměli ani namáčet, koupají se se v tzv. koupacím písku pro činčily. Díky tomu odstraní večkeré nečistoty a starou srst.